Posudek firmy Atelier DEK.

Posouzení a návrh firma BAUMI s.r.o. (viz níže):

Základní rozbor situace:

Projektant zmiňuje, že v Atriu 1 má podezření na použití folie tl. 1.2 mm. Dle vizuálního posouzení mi připadala rovněž fólie poměrně dost slabá. Tl. folie 1.2 mm pro pochůzné a vegetační střechy je zcela nedostatečná, nevyhovující. Pokud by se prokázalo, že se jedná o fólii tl. 1.2 mm, doporučujeme jí vyměnit, resp. s ní zcela nepočítat ať pro funkci parozábrany nebo pro funkci hydroizolace nebo pro funkci provizorní nebo pojistné hydroizolace.

Dle zkušeností lze říci, že v případě použití hydroizolace z plastové fólie s podkladní geotextilií v případě perforace fólie a zatékání se voda šíří pod fólii neomezeně daleko a všemi směry. Dále lze konstatovat, že podkladní geotextilie na předmětné stavbě je saturovaná vodou, která může vytékat ze střechy ještě několik měsíců či let (zejména po přitížení dalšími vrstvami). Z tohoto důvodů může být i sporné provádění zátopových zkoušek na současných střechách nebo jejich úsecích.

Dnes se domnívám, že je trend, nedávat na PVC fólie (je třeba ověřit u každého výrobce) geotextilii jako ochranu proti mech poškození, protože tato se saturuje vodou a umožňuje růst dalších mikroorganismů, které mohou fólii ničit.

Doporučoval bych provést ověření odvodnění střechy – namátkou zjištěno u většího atria 2 vtoky s průchodností cca 80 mm, což nebude zřejmě dostatečné (hrozí riziko „ zaplavování“ střechy vodou, nadzvedávání inverzní střechy, degradace vegetace). Do zatížení střech vodou nutno započítat i plochy navazujících stěn, ze kterých voda do atria stéká a dále případně další plochy lodžií apod.).

Ke kondenzaci pod fólií může v současné době docházet jednak přestupem tepla a vlhkosti, ale i tak, že teplý relativně vlhký vzduch z garáží proudí netěsnostmi v žb desce (např. dilatačními spárami, kolem prostupů atd.). Tento jev může být mnohem zásadnější a intenzivnější příčina kondenzace než prostup přes plnou konstrukci. Projektant na to zřejmě pamatuje a v projektu popisuje těsnění dilatačních spár v betonu.

Zjevně (pokud nebude možnost ověřit měřením teplot a vlhkostí vzduchu) by bylo bezpečnějším řešením vložit do skladby střechy tepelnou izolaci. Obecně vzato se musí jednat o tepelnou izolaci odolnou namáhání v provozní střeše (zatížení tlakem).

Dále je třeba upozornit na to, že zateplení konstrukce pouze v ploše nemusí být řešením problému, neboť mohou výraznou roli hrát detaily tvořící tepelné mosty (např. atikové stěny, styky stěn a stropu atd.). Troufnu si odhadnout, že by mohla stačit tepelná izolace v tl. 50 mm.

Nabízí se cca tři způsoby zateplení konstrukce:

1. Zateplení shora v tzv. inverzní střeše. Jedná se o řešení se speciálním výrobkem tepelné izolace, který je určen pro uložení nad vrstvou hydroizolace. Osobně toto nepovažuji za zcela nejvhodnější a nejtrvanlivější řešení střech, ale s ohledem na další limitující faktory to může být nejlepší řešení situace. Toto řešení má výhodu v tom, že nebude třeba měnit výškovou „rovinu“ hydroizolace a nenastanou tak problémy s napojením na navazují konstrukce, zejména dveře. Doporučil bych tepelnou izolaci s polodrážkou, prošroubovat ve spojích tak, aby co největší množství vody odtékalo po této hydroizolaci.

2. Zateplení shora s uložením tepelné izolace pod hydroizolaci. Toto řešení bych považoval za nejbezpečnější a nejtrvanlivější, ale má nevýhodu s nutností řešit navýšení uložení detailu dveří a dalších kritických míst.  Toto řešení by bylo nutné komplexně rozpracovat, jedná se o zásadní zásah do celého řešení střech a navazujících konstrukcí.
3. Zateplení sdola – teda zateplení stropní konstrukce zespoda + povrchová úprava. Toto řešení by muselo být provedeno až po kompletním vysušení střechy, navíc by bylo nutné použít tepelnou izolací, která bude splňovat zřejmě další kritéria v garážích (požární bezpečnost atd.). Opět vyžaduje komplexní posouzení, vliv na snížení světlé výšky atd.